Zatímco Čína buduje dálnice, železnice a nová města, Spojené státy se utápějí v nekonečných soudních sporech a byrokratických procesech. Dva novináři ve své knize Abundance varují, že pokud se demokratické státy nenaučí znovu rychle a efektivně budovat, uvolní cestu populistům a autoritářským režimům.

Knihu věnovali jedné myšlence: Chceme-li lepší budoucnost, musíme se postavit a vynalézt více toho, co potřebujeme. To je celé.

Zní to jednoduše. Praxe ze Spojených států ale ukazuje, že ve skutečnosti to tak jednoduché není.

O tom, jak politické elity v USA nedokážou zajistit růst životní úrovně (zejména z hlediska dostupného bydlení), je kniha Abundance: How We Build a Better Future (Hojnost: Jak vybudovat lepší budoucnost).

Autory jsou dva známí novináři: Ezra Klein z New York Times a Derek Thompson, bývalý novinář z Atlanticu, který dnes působí na mediální platformě Substack.

Působí ve dvou metropolích východního a západního pobřeží – v New Yorku a San Franciscu. „Oba jsme liberálové v americké tradici. V této knize se soustředíme na slabiny a selhání širší levice,“ tvrdí. Protože autoři s demokraty mají společnou většinu hodnot, knihu věnovali právě jim.

Pro vysvětlení: Demokratická strana v USA se velmi zjednodušeně považuje za liberální a levicovou, zatímco republikánská je pravicová a konzervativní.

Kniha se okamžitě stala bestsellerem a velkým tématem v Demokratické straně, která hledá odpověď na hnutí MAGA pod vedením Donalda Trumpa.

Podle autorů je příběh Ameriky ve 21. století příběhem dobrovolně zvoleného nedostatku: USA jsou stále úžasným místem k životu, Evropu předbíhají v produktivitě i růstu HDP. V posledních letech ale selhávají v zajišťování základních jistot – dostupného bydlení, kvalitní zdravotní péče a čisté, cenově přijatelné energie.

Přečtěte si také

Americká ekonomika Trumpovi odolává, lednová čísla k nezaměstnanosti překvapila analytiky

Tento problém se týká nejen Ameriky, ačkoli se autoři přirozeně soustředí právě na ni. Pokud západní demokracie nedokážou lidem zajistit růst životní úrovně, budou ztrácet legitimitu.

Populisté totiž těží zejména z ekonomické nespokojenosti. Daří se jim hlavně tam, kde vláda nefunguje. Slibují, že ji nahradí „efektivním“ řízením koncentrovaným zejména ve vlastních rukou.

Potom hrozí, že bude růst přitažlivost autoritářských režimů, jakým je například čínský, který dokázal díky státním dirigismům vyvést z chudoby stovky milionů lidí a dnes velmi rychle buduje dálnice, železnice a velká města.

Přitom po druhé světové válce zažily USA silný hospodářský rozmach a ve velkém stavěly domy, byty i infrastrukturu. Když se ale ukázalo, že rychlá výstavba ničí životní prostředí, země zavedla přísná environmentální pravidla. Politici to tehdy mysleli dobře, ale dnes mají tyto regulace nezamýšlené důsledky.

Pojďme ale postupně.

Bydlení: srdce problému

Autoři za hlavní problém označují nedostatek dostupného bydlení. Mladé rodiny velká města opouštějí tak rychle, že Manhattan, Brooklyn a další části velkých měst mohou v příštích desetiletích přijít až o polovinu dětské populace.

Velká města se pro běžné lidi stala příliš drahými. Přitom Spojené státy kdysi uměly stavět ve velkém – ve čtyřicátých letech přibylo 8,5 milionu bytových jednotek.

Od konce sedmdesátých let však výstavba začala zaostávat za růstem populace. Počet stavebních povolení na obyvatele klesl a po velké krizi v roce 2008 se výstavba ještě více utlumila.

Výsledkem je rozsáhlá bytová krize. Téměř 30 procent dospělých Američanů za bydlení utrácí více než třetinu svého příjmu.

Přečtěte si také

Jak na tom bude americká ekonomika v roce 2026?

Náklady na bydlení jsou nejvyšší v metropolích na obou pobřežích, které dnes udávají tempo ekonomiky. Miliony lidí proto denně tráví několik hodin dojížděním z předměstí a ze vzdálených míst, kde si bydlení ještě mohou dovolit.

Situace ve městě New York mluví za vše. Již kolem roku 2000 znamenalo přestěhování do města pro většinu lidí reálný pokles disponibilního příjmu – nikoli kvůli nižším výplatám, ale kvůli prudkému růstu nákladů na bydlení. Dnes lidé doslova platí jen za to, že tam mohou žít.

Přestože liberálové hovoří o pokroku a konzervativci o stabilitě, největší stavební boom je dnes vidět právě v „červených“ státech ovládaných republikány. „Modré“ státy naopak ve výstavbě bydlení často stagnují.

Problémem je i takzvaný efekt NIMBY (z anglického „not in my backyard“): mnozí sice volají po větší výstavbě, ale jen dokud se to netýká jejich vlastní ulice či sousedství.

Přitom v tak progresivním státě, jako je Kalifornie, visí na každém rohu transparent „Black Lives Matter“ nebo „Laskavost je všechno“, ale nové výstavby je minimum. Liberálové rádi hovoří o solidaritě, přitom právě tam je na ulicích nejvíce bezdomovců v zemi.

Přečtěte si také

Íránské útoky otřásly dubajským realitním snem. Transakce se zastavují a investoři vyčkávají

Autoři uvádějí, že míra bezdomovectví nesouvisí s nezaměstnaností, se závislostí na opioidech ani s duševními poruchami, ale právě s nedostupným bydlením.

Nejlidnatější města slunečného státu v podstatě řídí jen demokraté. Kalifornie je ekonomickým a technologickým lídrem s pátým největším HDP na světě a kulturou, kterou konzumuje velká část planety.

Přesto v mnoha oblastech selhává. Konzervativci ji často ukazují jako odstrašující příklad: stát nestihl dokončit vysokorychlostní železnici, zápasí s bezdomovectvím a dostupností bydlení a v životních nákladech ho překonává už jen Havaj a Massachusetts.

Důsledek? Každý rok za levnějším životem odjíždějí statisíce lidí do Texasu či Arizony.

Držitel Nobelovy ceny za ekonomii a bývalý novinář New York Times Paul Krugman nedávno napsal, že Texas dělá jednu věc správně: nechává firmy stavět, zejména bydlení.

„To je v ostrém kontrastu s přísnými regulacemi a množstvím úředních překážek, které brzdí výstavbu v mnoha ‚modrých‘ státech. Nový dům v širším okolí New Yorku stojí asi o 85 procent více než dům v Dallasu. A dům v oblasti Sanfranciského zálivu je přibližně o 150 procent dražší,“ tvrdí Krugman, který dnes publikuje na Substacku.

Vzestup regulací a opatrnosti

Nezamrzla však jen výstavba domů a bytů, ale také infrastruktura a čisté energetické zdroje.

Problém vysokorychlostní železnice v Kalifornii nespočívá v zatloukání hřebíků a betonování, ale v jednáních se soudy, s investory, majiteli domů a farem. Tyto diskuze stojí čas a peníze, mění trasu nebo design a vedou k veřejnému zklamání a frustraci.

Spojené státy přitom za železnici utrácejí enormní množství peněz. Kilometr tratě stojí přibližně 609 milionů dolarů, zatímco v Německu je to 384 milionů, v Kanadě 295, v Japonsku 267 a Portugalsko se drží na 96 milionech. Oslovení odborníci v knize za problém označují byrokracii, přísné regulace a složité bezpečnostní požadavky.

Přečtěte si také

Sektor zdravotnictví nabízí zajímavé investiční příležitosti. Čtyři odborníci radí, kam teď zaměřit pozornost

Autoři tvrdí, že podobný problém je vidět i ve vědě: systém upřednostňuje ty, kteří se umí pohybovat v labyrintu pravidel, a odrazuje ty s nejzajímavějšími nápady. Vědci se bojí riskovat a zkoumat neprobádané oblasti.

Jeden vědec popsal současný systém americké vědy takto: je to, jako by Španělsko v patnáctém století chtělo od Kryštofa Kolumba důkazy o tom, že do Ameriky se dá doplout – a to spolu s rozpočtem jeho cesty.

I v medicíně se může zdát, že všechno nízko visící ovoce už bylo sklizeno a že všechny léky na základní choroby už byly vynalezeny. Není tomu ale tak – lék na rakovinu stále chybí. Jenže mnozí výzkumníci se drží jistých témat jen proto, že se bojí, že nedostanu granty, pokud budou riskovat.

„Předpojatost proti novinkám, riziku a nekonvenčnímu myšlení je tragédií, protože nejdůležitější objevy ve vědecké historii často způsobují divoká překvapení, která se vynořují z bizarních posedlostí,“ píšou novináři.

V labyrintu pravidel

Autoři vidí příčinu problémů v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy liberální právníci vytvořili „procedurální architekturu“, aby zajistili, že vláda bude pracovat ve prospěch lidí.

Citují autora Nicholase Bagleyho, který tvrdí, že v liberalismu se něco pokazilo: „Nepružná procesní pravidla jsou dnes charakteristickým znakem amerického státu.“

„Liberální legalismus a liberální vláda se staly posedlými procesy místo toho, aby se orientovaly na výsledky,“ míní autoři knihy.

Přečtěte si také

Čínské peníze si opět namlouvají Afriku – s vydatnou pomocí Donalda Trumpa

Všudypřítomnost soudních žalob, umělá přísnost při tvorbě předpisů, horlivé environmentální přezkoumávání, předběžné soudní zkoumání pravidel agentur, úzkostlivá pravidla řídící přijímání zaměstnanců a zakázek, celonárodní soudní příkazy… a tak dále.

Postupně přibývaly regulace a právníci získávali moc, až se Spojené státy podle autorů staly „státem právníků“. Již známý francouzský politický myslitel Alexis de Tocqueville v roce 1835 poznamenal, že téměř každá politická otázka se nakonec stává soudní.

Citují také ekonoma Mancura Olsona, který poukazuje na to, že ve složitých společnostech prosperují zejména ti, již se umí orientovat v pravidlech a procesech.

Problémem je i systém, který dělá z právníků klíčové postavy. „Na právnících samotných není nic špatného. Problém nastává, když je jejich země nebo politický systém potřebují až tolik a dělají z nich klíčové hráče svého fungování,“ pokračují autoři.

Skutečnosti, že v Americe je příliš mnoho právníků, si už všiml i autor knihy Breakneck Dan Wang. V knize hovoří o Číně jako o státě inženýrů, který hodně buduje, a o Americe jako o státě právníků, jenž výstavbu blokuje.

Jak z toho ven

Klein a Thompson tvrdí, že v posledních letech vládu znefunkčnili republikáni i demokraté. Během dvacátého století si Amerika vytvořila pravici, která bojuje proti vládě, a levici, jež ji ochromila. „Debaty o velikosti vlády zastínily její klesající schopnost jednat,“ píšou.

Na pravici je stále zakořeněná představa, že „vláda neumí vyřešit problémy lidí, protože vláda sama je problémem“, a vše je třeba nechat na soukromý sektor.

Na levici se demokraté soustředili na rozdávání dávek a dotací, což sice je důležité, ale zapomněli budovat.

Autoři nenabízí konkrétní recepty, vyzývají ovšem politiky, soudce a úředníky k tomu, aby se soustředili na výsledky, nikoli na samotný proces. „Amerika navzdory problémům dokáže nabídnout hojnost. Liberalismus se ovšem musí naučit znovu budovat,“ píšou.

V oblasti bydlení by města měla územní zákony reformovat, aby usnadnily stavbu domů a bytů různých velikostí, legalizovaly doplňkové bytové jednotky, snížily požadavky na parkování a stanovily maximální lhůty pro vydání stavebních povolení.

Bránit lidem nebo developerům stavět na pozemcích, které vlastní, by mělo být možné jen z výjimečných důvodů. Trh ani stát samy nic nevyřeší. Proto autoři volají po symbióze efektivního státu s volným trhem.

Příkladem efektivního fungování byl vývoj vakcín proti covidu-19, kdy vláda spolupracovala s Pfizerem a Modernou a zachránily miliony životů. Přesně takhle by měl stát fungovat, tvrdí Klein a Thompson.

„Zdá se, že jsme nejlepší, když jsou věci v nejhorším stavu,“ dodávají ironicky. Možná se Američané vzbudí teprve tehdy, když je ke katastrofě přivede Donald Trump.

Z originálu Denníku N