Uznávaný ekonom a bývalý italský premiér Mario Draghi varoval v obsáhlé analýze státy Evropské unie, že pokud jejich ekonomika poroste jako dosud, čeká na ně „pomalá agonie“. Tedy stagnace. Hospodářství zemí EU bude podle někdejšího šéfa Evropské centrální banky v roce 2050 stejně velké jako dnes, a to hlavně kvůli tomu, že bude klesat počet lidí v produktivním věku. Zvrátit tento trend mohou státy unie jen tím, že výrazně zvýší svou produktivitu. Ta ale přitom v Evropě v posledních letech roste výrazně pomaleji než třeba ve Spojených státech.

Pokud to země EU chtějí změnit, musí podle Draghiho provést zásadní reformy. Jde o deregulaci, další integraci, která usnadní podnikání, nebo o nutnost víc investovat. Otázkou je, jak se k tomu postaví Česko – některé Draghim navrhované věci se mohou stát, jen když s nimi budou jednomyslně souhlasit všechny členské státy sedmadvacítky.

HN měly jako jediné médium přístup na uzavřený seminář v Poslanecké sněmovně, kde špičky české státní správy prezentovaly český postoj. Účastnili se ho lidé z klíčových ministerstev a úřadů, a to na úrovni ředitelů odborů nebo oddělení. Seminář se konal podle pravidla Chatham House – je tedy možné zveřejnit informace, které na něm zazněly, ale bez uvedení identity řečníků.

„Má to potenciál dlouhodobě ovlivnit fungování Evropy,“ řekl zástupce jednoho ministerstva o Draghiho zprávě a také o zprávě Enrica Letty, která se nedávno věnovala budoucnosti jednotného evropského trhu. Především Draghiho zpráva už podle něj do značné míry udává směr, kterým se hodlá vydat nová Evropská komise.

„Zaujal nás Draghiho návrh na šestiměsíční legislativní klid zbraní, tedy požadavek, aby nepřibývala nová regulace, ale abychom nejdřív vyhodnotili tu stávající,“ uvedl další z řečníků.

Budoucnost v evropských akciích

Draghi ve své zprávě kritizuje fakt, že EU často reguluje některá inovativní odvětví ještě předtím, než se stačí v Evropě vůbec rozvinout. Požaduje taky například vznik unie kapitálových trhů – v zásadě jde o sjednocení evropských burz tak, aby vznikl jednotný kapitálový trh, na který by si mohly třeba start-upy a další firmy chodit pro peníze od investorů. Nyní se v EU dominantně financují přes banky, ty ale často vůbec nemohou půjčovat start-upům s rizikovým podnikáním.

„Je jasné, že rozvoj kapitálových trhů je nezbytný, aby občané investovali do evropských, a nikoliv amerických akcií nebo fondů,“ zaznělo na semináři. Řečník ale upozornil, že česká vláda se k integraci kapitálových trhů tradičně stavěla odmítavě.

Negativní je také dlouhodobě český postoj k dalším zásadním Draghiho návrhům – jde o změnu společného evropského rozpočtu a o případný vznik společného evropského zadlužení.

„Sdílený“ rozpočet EU má stabilně velikost jen jednoho procenta HDP celé unie. Naproti tomu Federální americký rozpočet je zhruba dvacetkrát větší. Draghi požaduje nejen navýšení, ale také to, aby šla větší část rozpočtu na vědu a inovace nebo třeba na stavbu přeshraniční infrastruktury.

Tok miliard z EU se má radikálně změnit, Česko by dostalo míň. Proč by mělo i tak souhlasit?

5. 9. 2024 ▪ 4 min. čtení  

Jeden z řečníků na semináři sdělil, že do Prahy se už dostaly informace, že Evropská komise Draghiho vyslyší a navrhne sedmiletý rozpočet ve velikosti dvou až dvou a půl procenta HDP unie. Dnes jdou dvě třetiny rozpočtu na zemědělství a na dotace chudším krajům, jako je většina těch českých. Těchto peněz má být v příštím rozpočtu jednak méně, jednak by se měl změnit způsob jejich utrácení – Evropská komise by chtěla dotace více podmínit prováděním reforem a dohledem nad jejich smysluplností.

K přijetí rozpočtu je potřeba jednomyslný souhlas států EU. Česko tradičně žádalo co nejvíc peněz na budování vnitrostátních dálnic a silnic. To ale nebudou priority nového rozpočtu.

Podle Draghiho musí země EU investovat až 800 miliard eur ročně, aby mohly financovat priority, na kterých se už shodly – jde o obranu nebo zelenou transformaci. Většinu by měl dodat soukromý sektor, část pak veřejné zdroje. Draghi je pro to, aby si země unie společně půjčily na trzích, žádá vznik evropských dluhopisů (eurobondů), za něž by státy ručily společně. Proti tomu byly tradičně země jako Německo, Nizozemsko, ale i Česko.

Odmítání je neudržitelné

Český odpor podle jednoho z řečníků na semináři dál trvá, byť on sám je přesvědčen, že společný dluh by byl namístě, pokud by šel na skutečně smysluplné priority, jako jsou například energetická propojení mezi jednotlivými zeměmi nebo špičkový výzkum.

„Česko odmítá navýšení evropského rozpočtu i společné půjčky. Takový postoj je ale neudržitelný,“ řekl k tomu HN Filip Křenek, který se ve výzkumném institutu Europeum zabývá budoucností evropské ekonomiky. Pokud tedy čeští politici odmítají Draghiho návrhy, měli by být podle Křenka schopni prezentovat jiný způsob, jakým evropskou ekonomiku nastartovat.

Česko každopádně nebude v odporu proti řadě Draghiho návrhů samo. Vznik společných evropských dluhopisů se zatím nejeví jako přijatelný – v době pandemie covidu-19 s nimi některé státy souhlasily jen velmi neochotně. Nakonec se ale jednomyslný souhlas pod vlivem dramatického propadu ekonomiky našel.

Stejně tak není jisté, že se Evropské komisi podaří prosadit zmiňované zásadní navýšení společného evropského rozpočtu. I proti tomu tradičně byli čistí plátci, tedy země jako Nizozemsko či Švédsko, které do rozpočtu výrazně víc odvádějí, než z něj dostávají.

Dohoda je tady ale přece jen pravděpodobnější, a to proto, že i ty nejbohatší státy by si nakonec nejspíš „sáhly“ na nemalou část prostředků z rozpočtu – pokud z něj půjde větší část peněz na excelentní vědu a výzkum nebo na budování přeshraničních energetických nebo dálničních sítí, dá se čekat, že se tak bude dít spíše v nejrozvinutějších zemích. Právě ty jsou zpravidla schopné předložit nejlepší projekty, a tedy se k těmto penězům dostat.