Dvě chyby, které způsobily válku na Ukrajině
Robert Service tvrdí, že ruská invaze na Ukrajinu byla důsledkem dvou obrovských strategických chyb. První z nich se stala 10. listopadu, kdy USA a Ukrajina podepsaly Chartu o strategickém partnerství, která potvrzovala americkou podporu právu Kyjeva usilovat o členství v Severoatlantické alianci. Díky tomuto paktu je pravděpodobnější, že Ukrajina nakonec vstoupí do NATO - což je pro Vladimira Putina nepřijatelná vyhlídka. "Byla to poslední kapka," říká pan Service. Okamžitě začaly přípravy na takzvanou speciální vojenskou operaci Ruska na Ukrajině.
Čtyřiasedmdesátiletý Service je zkušený historik Ruska, emeritní profesor na St.Antony's College v Oxfordu a spolupracovník Hooverova institutu ve Stanfordu. Je autorem životopisů Lenina, Stalina a Trockého. Poslední dílo, vydané v roce 2009, vyvolalo hněv zarytých trockistů po celém světě za to, že jejich hrdina sdílel s Leninem a Stalinem mnoho základních myšlenek o "státu teroru jedné strany a jedné ideologie". Pan Service říká, že si stále "zahrávají" s jeho heslem na Wikipedii.
Listopadová dohoda dodala váhu volnějším ujištěním, kterých se Ukrajině dostalo na summitu NATO o pět měsíců dříve, že členství bude pro zemi otevřené, pokud splní kritéria aliance. Pan Service tyto kroky charakterizuje jako "chaotické selhání" Západu, který Ukrajině nabídl povzbuzení v otázce NATO, ale zjevně nepřemýšlel o tom, jak takový tektonický posun směrem od Moskvy dopadne u Putina. "Nebylo učiněno nic, co by Ukrajince připravilo na negativní reakci, které se jim dostane."
Koneckonců, říká pan Service, Ukrajina je "jedním z horkých míst v mentálním vesmíru Vladimira Putina a do něj se nezatouláte bez jasné představy, co budete dělat dál". Západ to ví přinejmenším od roku 2007, kdy ruský vládce pronesl na Mnichovské konferenci o bezpečnostní politice projev, který byl podle slov pana Service "vztekem proti tomu, aby Ukrajina kdy vstoupila do NATO". Chystal se odstoupit z funkce ruského prezidenta (aby se stal na čtyři roky premiérem), "takže to byl jeho poslední lví řev v džungli". Když se v roce 2012 vrátil do funkce prezidenta, dal opět jasně najevo, že "otázka Ukrajiny a NATO není předmětem jednání".
V červenci 2021 napsal esej, v níž invazi předpověděl. Pan Service v něm shrnuje, že "víceméně platí, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ". Pan Putin to řekl už mnohokrát předtím, "ale ne tak hněvivě a úderně - a emotivně".
Pana Putina štve, že Ukrajina usiluje o připojení k Západu - a nejen proto, že ji chce mít za satelitní stát. Nemůže si také "dovolit nechat žít sousední slovanský stát, který má byť jen náznak demokratického vývoje. Jeho ruský lid by mohl dostat nebezpečné nápady".
V důsledku invaze, která začala 24. února, "se USA začaly vzpamatovávat", říká pan Service. "Ale nemyslím si, že by se americká diplomacie v roce 2021 zahalila slávou."
Druhou strategickou chybou bylo Putinovo podcenění soupeřů. "Pohrdá Západem a tím, co považuje za západní dekadenci," říká pan Service. "Dospěl k přesvědčení, že Západ je v troskách, a to jak politicky, tak kulturně." Také si myslel, že vůdci Západu jsou "ve srovnání s ním nekvalitní a nezkušení. Koneckonců byl u moci dvacet let".
Podle Putinova kokrhavého odhadu měla být invaze "tlačenka - nejen pokud jde o Ukrajinu, ale i pokud jde o Západ". Strávil čtyři roky "obíháním Donalda Trumpa" a myslel si, že odchod německé kancléřky Angely Merkelové do důchodu zanechal Západ bez kormidla. To mu připravilo půdu pro "překvapení, kterého se mu dostalo, když vtrhl na Ukrajinu, když zjistil, že nechtěně sjednotil Západ - že to, co udělal, bylo pravým opakem toho, co chtěl". Pan Service nazývá Putina "bezohledným a průměrným" a vysmívá se představě, že je "nějaký génius". Jaký ruský vůdce, ptá se, "znemožňuje německému vůdci, aby nezvyšoval německé zbrojení"?
Pan Putin zřejmě "doufal, že k válce nebude muset dojít", protože hromadění vojsk na hranicích by vedlo k pádu ukrajinské vlády. Podcenil Volodymyra Zelenského, s nímž se setkal v Paříži v prosinci 2019, šest měsíců po nástupu ukrajinského prezidenta do funkce. Putin s ním "předvedl svůj obvyklý brutální diskusní výkon. Zelenskij z těchto rozhovorů vyšel zjevně otřesen".
Pan Service říká, že klíčem k pochopení Putina je jeho neoblomné přesvědčení, že Rusko je "velkou globální mocností" a že ruská sféra vlivu by se měla rozšířit na co nejvíce bývalých sovětských republik: "Neexistuje stát, který by pro něj byl důležitější než Ukrajina."
Historik popisuje ruského vládce jako "ne komunistu, ale antikomunistu". Podle vyprávění pana Service považuje Putin sovětské období za "roztržku" s cestou k velikosti, kterou se Rusko mělo vydat. "Putin věří ve Věčné Rusko" a na Lenina pohlíží s "posměchem a odporem" za to, že brzdil ruskou expanzi. Zatímco o Stalinovi může Putin říkat "občas příjemné věci, o Leninovi nikdy neřekl nic pozitivního".
Podle Putinova názoru se Lenin dopustil prvotního hříchu, když v roce 1922 sovětskou ústavou zřídil v rámci Sovětského svazu federaci republik s vlastními hranicemi. "To umožnilo rozpad SSSR na samostatné nezávislé státy v roce 1991," říká pan Service. Pan Putin, stejně jako Stalin - který se kvůli těmto ústavním opatřením dostal do sporu s Leninem - by si přál, aby byly všechny tyto republiky sloučeny do Velkého Ruska, které by bylo řízeno z Moskvy.
"Putin pohrdá demokracií," říká pan Service. "Věří v právo vedení vnutit společnosti autoritu státu." Podle názoru ruského prezidenta je to pro občany dobré, protože to do jejich života přináší stabilitu a předvídatelnost. Věří také v důležitost tajné policie jako doplňku vlády. V tom, jak upozorňuje pan Service, mnohé jeho metody "připomínají sovětské období", i když jeho ideologie taková není.
Pan Putin se "vidí mesiášsky", říká pan Service - jako vůdce, který přišel, aby Rusko přivedl k jeho osudu. Svou vládu řídí jako "soud, i když carové byli ke svým ministrům mnohem zdvořilejší". Pokud neodejdou do politické opozice, nezbavuje se lidí, kteří nesdílejí jeho vize. Místo toho je "sráží k zemi, přehání je a chová se k nim jako ke školákům". "Zahrnuje je otázkami", aby je udržel v napětí. Byl vysokým důstojníkem KGB a KGB je stále v jeho duši. Přeznačená na FSB "je jedinou agenturou starého Sovětského svazu, která přežila".
Zatímco ruská invaze pokračuje druhým týdnem, pan Service je pesimistický a je si jistý, že směřujeme k vleklé válce, která skončí podmaněním Ukrajiny. "Vyhraje válku," říká pan Service, "tím, že srovná Ukrajinu se zemí. Zničením bratrského národa by mohl válku vyhrát. Ale mír nevyhraje. Úkol uklidnit Ukrajince je nad síly Rusů. V žaludku Ukrajiny je příliš mnoho žluči, která byla vypuštěna".
Když hledá analogie v historii, odmítá Československo v roce 1968 a místo toho dává přednost příkladu Maďarska v roce 1956, kdy sovětské tanky vjely do Budapešti, aby potlačily velké povstání. "Když Sověti potlačili maďarskou revoluci, museli za to ekonomicky zaplatit," říká pan Service. "Museli Maďarsko dotovat ropou a plynem." Moskva nesla obrovskou ekonomickou zátěž za "udržení Maďarska na své politické orbitě, a tak by tomu bylo i v případě Ukrajiny. A zároveň by byli nenáviděni - nenáviděni". Nemluvě o tom, že na sebe vzala tíhu uklidňování podmaněného národa v době zbídačování samotného Ruska.
"Putin musí být odstaven od moci," říká pan Service. To je jediný způsob, jak ukončit ukrajinská muka. Ale jak?
Mohlo by se to stát dvěma způsoby. Prvním je "palácový převrat", který v tuto chvíli "vypadá velmi, velmi nepravděpodobně", ale mohl by se stát pravděpodobným. Druhou možností je masové povstání, "obrovský nárůst pouličních demonstrací v důsledku ekonomických potíží" způsobených válkou a západními sankcemi.
Aby byl palácový převrat úspěšný, muselo by dojít k citelné nespokojenosti v ruském establishmentu. Pan Service poznamenává, že ruská pravoslavná církev zatím válku neodsoudila, stejně jako Akademie věd. "Zkrátka a dobře, establishment je klidný." V sázce jsou však "osobní a kolektivní zájmy" vládnoucí elity. Nejenže jim sankce zabrání cestovat na francouzskou Riviéru nebo posílat své syny na anglickou Eton College; budou se muset postavit za "skutečně bezohlednou linii politiky, která bude vyžadovat, aby Rusko hlídalo největší stát v Evropě, nyní plný rozzlobených a pomstychtivých lidí".
Znovu sahá po učebnicích dějepisu a uvádí případ Lavrentije Beriji, všemocného šéfa Stalinovy státní bezpečnosti, který měl po jeho smrti v roce 1953 téměř jisté nástupnictví. Prezidium Nejvyššího sovětu, jak se tehdy politbyro nazývalo, se však sešlo s Nikitou Chruščovem a rozhodlo, že s Berijou "nejsou v bezpečí". S pomocí armády ho zatkli, soudili a popravili. "Věc, která mě nutí o tom přemýšlet," říká pan Service, "je, že se zdálo, že předsednictvo v té době pracovalo pod vlivem různých Berijových iniciativ docela klidně." Jeho konec byl pro svět překvapením - a nepochybně i pro samotného Beriju.
"Je tedy docela dobře možné," pokračuje pan Service, "že se zjevně přemnozí Putinovi spolupracovníci v Kremlu mohli rozhodnout, že ruskému národnímu zájmu a jejich kolektivnímu zájmu nejlépe poslouží, když se Putina zbaví." Přesto si je Putin jistě vědom Berijovy historie a je na ni náležitě připraven: "Je velmi nepolapitelný a velmi, velmi ostrý. Dovedu si představit, že jeho bezpečnostní příkazy jsou poměrně přísné."
Čím déle bude válka trvat, tím pravděpodobnější je, že se v Rusku objeví protestní hnutí, která bude těžké zvládnout, říká pan Service. "Zvláště pokud policie sama má ve svých řadách elementy, které sympatizují s lidmi, které má potlačovat."
V ruských dějinách docházelo k častým povstáním a pan Service je vyjmenovává. "V roce 1905 málem vedly k revoluci. V únoru 1917 k ní došlo." Na počátku 30. let 20. století se konaly "velmi, velmi silné" pouliční demonstrace, které otřásly Stalinem; nepokoje v pracovních táborech na konci 40. let a také při Stalinově smrti. "V roce 1962 propukla celá města proti sovětskému zřízení kvůli vysokým cenám masa a v roce 1989 se konaly stávky horníků, které destabilizovaly sovětskou politiku." A v roce 1991 vyvolal pokus o puč proti Michailu Gorbačovovi demonstraci před parlamentem, kde se budoucí ruský prezident Boris Jelcin slavně postavil sovětskému tanku.
Připouští, že pouze dvakrát se odpůrcům podařilo svrhnout politický establishment, ale říká, že "pokud dojde ke kombinaci politického nepořádku v ulicích a politického neklidu ve vládnoucí skupině", jako tomu bylo v letech 1917 a 1991, mohly by se tyto faktory spojit a dosáhnout mocného účinku: "V současné době je to vzdálená možnost, ale nelze ji vyloučit."
Pan Service si je však jistý, že Rusové budou mít podmaněné Ukrajince stejně obtížně pod kontrolou jako ty svobodné. "Ukrajinci se v průběhu 20. století stali národně uvědomělejšími a jsou to hrdí lidé, kteří viděli, co se jim stalo, když byli podrobeni SSSR." Je nepředstavitelné, že by se s podmaněním smířili znovu. "Zažili ho na začátku třicátých let, kdy miliony lidí zemřely pod Stalinovým hladomorem. Znovu to zažili na konci čtyřicátých let, po skončení války. Myslím, že nedopustí, aby se historie opakovala."
Invaze na Ukrajinu, říká pan Service, není tragédií pouze pro Ukrajinu. Je to tragédie i pro Rusko. "Ruský lid si nezaslouží vládce, jako je Putin. Za posledních 150 let neměli na své vládce příliš štěstí. Ve skutečnosti měli děsivé štěstí."
Strojový překlad: https://www.deepl.com/translator