„Neboť je mi jasné, že se za toho kdo bude spasený, považuješ. Ty můžeš jen doufat jako všichni ostatní, ale dle tvých reakcí a agresivity“

Samozřejmě, že se považuji za spaseného člověka, neboť jsem vírou spolehl na osobě (1:J5:1) a oběti (Římanům 3:23-26, Židům 9:12,10:14; ) Ježíšově. Má víra je zakotvena v Synu Božím a tudíž mám JISTOTU spasení (2.Korintským 5:1-5) a tedy pokoj (Římanům 5:1). Proto můžu z plna hrdla velebit a chválit Boha za přijaté spasení (1.Petrův1:3)! Bůh to tak zaslíbil a já nechci páchat tak ohavný hřích, že bych nevěřil Bohu a Jeho Slovu o mém spasení (Efezským 1:13) skrze krev Kristovu (Efezským 1:7) a tedy činil z Boha lháře: „Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře, neboť neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Tyto věci píšu vám ABYSTE VĚDĚLI, že MÁTE VĚČNÝ ŽIVOT“ (1.Janův 5:10-13)

Učiň tak i Ty Andreo, čtenáři či čtenářko a přejdeš ze smrti do života. Spočni vírou na oběti Spasitelově, která byla položena i za Tvé hříchy. Budou Ti odpuštěny hříchy a dojdeš ospravedlnění před Bohem!

„Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra“

„Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“

 „Že mu to „bylo počítáno“ však není zapsáno jen kvůli němu, ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše“

(verše jsou ze 4. kapitoly Římanům)