Z tohoto textu 1.K 11:23-26 (či z textu evangelia Lukášova 22. kapitoly) lze dokázat z gramatického hlediska, že se zde jedná o metaforu. Kdyby se skutečný chléb měnil na tělo a víno na krev, byly by verše 24 a 25 vyjádřeny jinak. Kdyby se jednalo o to, že se chléb mění ve skutečné tělo, muselo by být napsáno místo "Toto je mé tělo", "Ten je mé tělo" a podobně by muselo být napsáno místo "Tento kalich", "Toto víno". Stačí si dále povšimnout, že za každou metaforou je napsáno "To čiňte na mou památku"!!!!  Tedy se zde jedná o rozpomínání na nepřítomného Pána Ježíše Krista. Nemůžeme se na někoho rozpomínat, když by byl ten dotyčný (zmrtvýchvstalý Kristus) v tom chlebu přítomen. Kdybychom se rozpomínali na Krista, který by byl fyzicky přítomen v chlebu a kalichu (nikoli ve víně, neboť kdyby se vzala doslovně slova z 1. K 11. kapitoly a Lukášova evangelia, musel by se přeměnit kalich v krev nikoli to víno v kalichu), co by to bylo za rozpomínání? Abychom se na někoho mohli rozpomínat, musí být daná osoba nepřítomná. Jenže katolická církev učí, že Kristus je tam v tom chlebu přímo přítomen. Co to je za logický nesmysl rozpomínat se na někoho, když je tam přítomen? Dále Kristus má tělo, vzkříšené z pozemského, a tudíž nemůže být současně přítomen se svým tělem na více místech. To je jasně vidět z Žd 2:17. Kristus je vzkříšený člověk, není pouhý Duch, i když je zajedno s Otcem, který je Duch. Kristus je posazený TAM (příslovce místa) V NEBI ve svém zmrtvýchvstalém těle (neboť krom toho, že je Bohem je stále zároveň i člověkem), po pravici Boží (Sk 2:33, Sk 7:56, Ef 1:20), takže nemůže být TAM (místně) v tom chlebu!!!! On je pouze TAM v NEBI. Při Jeho Památce je přítomen pouze VÍROU, NIKOLI TĚLESNĚ!!!  Zřetelněji dvojitou metaforu lze vidět z verše Lk 22:20 "Tento kalich je nová smlouva v mé krvi"nikoli „Toto víno“. Chléb a kalich s vínem jsou tudíž pouze obrazy Kristovy oběti na kříži! NIC JINÉHO!!

Jinak celá 6. kapitola Janova evangelia svědčí o tom, že se jedná o duchovní jedení těla a krve Pána Ježíše Krista. Je to opět metafora. Kdybychom nejedli a nepili tady na Zemi tak zemřeme. Podobně kdo nejí tělo a nepije Kristovu krev, tedy kdo duchovně nejí Krista, tedy se vírou nechopí jeho oběti přinesené i za jeho hříchy na kříži (Ř 3:24-25, Žd 9:25), tedy Jeho obětovaného těla (Žd 10:10)a prolité krvi (Ef 1:7, Žd 9:12, 1.Pt 1:19), ten je mrtvý ve svých vinách a hříších (Ef2:1). Závěr šesté kapitoly jasně popisuje to, že Kristu obrazně mluvil o své oběti na kříži. "Duch je ten kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život" (J6:63)

Kdyby se vskutku jednalo o transubstanciaci (přepodstatnění), tedy že se chléb mění ve skutečné tělo Pána Ježíše a kalich v krev Pána Ježíše, tak musí chléb chutnat jako maso a kalich jako víno. Případně víno by muselo chutnat jako krev. Co by to byl za nechutný kanibalismus? Když Kristus byl ve svém těle přítomen mezi svými učedníky ( Židy) v hodinu, kdy jim dal chléb a kalich s vínem, tak by před nimi musel proměnit chleba ve své tělo a kalich ve svou krev a učinil by z nich kanibaly. Vždyť je to zcela nenormální a odporné. Nejen, že by Kristus ze svých učedníků učinil kanibaly, ale přímo by je nabádal k porušení Zákona, neboť každý Žid měl zapovězeno jíst jakoukoli krev, zvláště pak lidskou!! Kristus přišel Zákon vyplnit nikoli zrušit!! Jak víme chléb chutná jako chléb, kalich jako kalich a víno jako víno, tudíž se tam žádná změna neděje!! Když Kristus proměnil v Káni Galilejské vodu ve víno, daná voda se stala vínem. Tohle je transsubstanciace. Nikoli Večeře Páně, jak bludně učí katolická církev. Kdyby se vskutku chléb a víno přeměnily ve fyzického Krista, tak by se nejednalo u katolicismu o modlářství. Jelikož se nic takového při tomto slavnostním aktu, kdy se již vykoupení hříšníci mají rozpomínat na to, na základě čeho byli zachráněni (na základě Kristovy jednou provždy přinesené oběti), tak ten, kdo vzdává poctu chlebu a vínu v kalichu při „eucharistii“ tak jako Bohu, je modlářem!!!

Katolická církev učí, že při mši se obětovává v „eucharistii“ Kristus znovu a znovu, čímž vždy (tedy tolikrát kolikrát přijmou dotyční eucharistii) posvěcuje ty, kdo jej v eucharistii přijímají a učí, že se jedná o nekrvavou oběť. Jaký to Blud!! Stačí slova z Žd 9:24-26: „Kristus přece NEPŘIŠEL DO SVATYNĚ UDĚLANÉ RUKAMA (jež je pouhý zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také TAM NEPŘIŠEL PROTO, ABY SE OBĚTOVAL ZNOVU A ZNOVU, jako když kněz (židovský kněz – potomek Áronův z pokolení Lévi, má pozn.) každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět již mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí JEDNOU PROVŽDY smazal hřích. “ A slova z Žd 10:10 „A to je ta vůle v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista“  Nebo ještě Žd 9:12: „JEDNOU PROVŽDY vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení “

Níže ocituji to bludné katolické učení (první z www.katolik.cz, druhá ze stránek farnosti Velehrad) a do protikladu tam kurzívou vepíšu učení Bible:

„Mše svatá není jen aktualizací večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. „Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, neboť by pak musel od stvoření světa trpět již mnohokrát“ Apoštol Pavel o tom říká: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26). Sám Ježíš spojuje večeři na rozloučenou se smrtí na kříži. Mluví o těle, které se vydává, a o krvi, která se prolévá. Při každé mši svaté je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval krvavým způsobem na oltáři kříže. „také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu“ Slavíme-li eucharistii, znamená to, že se připojujeme k tomu, co konal Kristus. „Já (sám Kristus a nikdo jiný, má pozn.) jsem vzkříšení a život “ (J11:25) „Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, sám (sám Kristus niko-li my s ním; má pozn.) ho pokládám“ On své utrpení a smrt vložil do našich rukou. „Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli“ (J12:27) „Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou“ (J13:3) „pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám“ A my tuto oběť svátostným způsobem předkládáme Bohu Otci a prosíme za spásu pro sebe i celý svět. „Jedinou obětí (jako obětující velekněz, který již PŘEDLOŽIL tu oběť NIKDO JINÝ (Žd8:3), má pozn.) přivedl ty, které posvěcuje k věčné dokonalosti““ (Žd10:14)

 „eucharistie je svátostí, v níž Pán Ježíš z lásky k nám zůstává mezi námi na zemi přítomen pod způsobami chleba a vína. Při mši sv. jsou kněžskou mocí chléb a víno proměněny v Tělo a Krev Ježíše Krista. Takto vzniklý eucharistický chléb a nápoj věřící přijímají jako pokrm a nápoj pro své duše ve sv. přijímání. Eucharistie se uchovává ve svatostánku a takto je Ježíš trvale přítomen živý v našich chrámech (v kostelích, má pozn).“ „Nepřišel do svatyně udělané rukama“ „Kristus však jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, tj. stánkem který nepatří k tomuto stvoření. JEDNOU PROVŽDY vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení“ (Žd 9:11-12) „Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího o Boží pravici“ (Sk7:56) Ježíš JE NYNÍ V NEBI PO PRAVICÍ BOŽÍ a NIKDE JINDE!!