Z Bible jasně plyne, že nějaké „duchovenstvo“ pověřené Bohem k tomu, aby panovalo nad životy prostých lidí, je výplodem lidské fantazije. Pojďme se na to podívat do Bible.

 „Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1.Pt2:9). Podobně ve (Zj 1:6) „Tomu, který si nás zamiloval, který nás osvobodil od našich hříchů svou vlastní krví a který nás učinil králi a kněžími svému Bohu a Otci-jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen“. Na těchto dvou místech Bible je NEVYVRATITELNĚ mluveno o KAŽDÉM v Kristu spaseném jedinci jako o knězi, který díky Kristově oběti získal přístup přímo do nejsvětější svatyně, kde koná SVOU kněžskou službu (Žd10:19), která spočívá v každodenním uvědomování si toho, že dotyčný věřící již nepatří sám sobě, ale Kristu (Ga2:20), což je také vyjádřeno v (Ř 12:1-2) „Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.“ Tudíž každý věřící přináší živou oběť, tedy svůj život (tzn. že chodí zde na světě ve vědomí svého nebeského postavení, ve vědomí titulu Božího dítěte, vykoupeného svatého, dědice a syna Božího a tedy odráží svým životem to, kým se v Kristu Ježíši ukřižovaném dotyčný stal), na oltář ve svatyni, která se nachází v nebesích a kterou pro každého věřícího zpřístupnil Kristus svou dokonalou obětí na kříži. Tedy každý věřící koná svou kněžskou službu ve svatyni umístěné v nebesích, NA ROZDÍL od kněží v Izraeli, kterými NEBYLI všichni Izraelité, ale jenom potomci Áronovi, kteří přinášeli fyzickou oběť, která musela zemřít (tudíž to nebyla živá oběť) a která byla obětována ve svatyni, která byla postavena podle vzoru té nebeské a která byla na Zemi NIKOLI VŠAK V NEBI!!!

Z Bible lze tedy JASNĚ vyčíst, že každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele, může mluvit o sobě samém, jako o svatém, tedy odděleném pro Boha. Tak jako byl Izrael svatým národem, jinými slovy odděleným národem, aby sloužil Bohu, tak nyní každý, kdo je údem Těla Kristova je součástí svatého národa, nového lidu, součástí Církve. Vyslanec Krista Ježíše Pavel píše všem Korintským jako církvi (shromáždění) Boží, jako posvěceným v Kristu Ježíši, jako povolaným svatým (1.K1:1-2)! Tím oslovuje všechny ty, kteří složili svou naději v osobě a díle Krista Ježíše na kříži! Tedy znovuzrozené lidi, neboť Kristus Ježíš jednou provždy svou dokonalou obětí posvětil a přivedl k dokonalosti ty, kteří v Něm složili svou naději (Žd 10:10,14)

Co se týká veršů ze Zj 20:5-6, tak ty se týkají lidí, kteří během velikého soužení neskláněli hřbet před šelmou a jejím obrazem. Dle Bible to jsou lidé, kteří nebyli před velikým soužením vtrženi do nebes (tak jako Církev), ale lidé, kteří zřejmě uvěřili BĚHEM VELIKÉHO SOUŽENÍ zprávě hlásané andělem (věčné evangelium) a těmi dvěma svědky, které zmocnil Bůh, aby prorokovali. To vše je ještě v budoucnosti. Tudíž se zde mluví o lidech, KTEŘÍ SE JEŠTĚ NENARODILI a kteří budou přidáni k CÍRKVI!!! Niko-li o nějakých lidech, kteří jsou nyní v hrobech!!!