Díval jsem se na 7. kapitolu Korintským. Jsem přesvědčen, že v tomto oddílu je myšleno tím slovem „vázáni“ slovo „zotročeni“. Je to v podstatě to samé. Jinak mám pouze v řečtině textus receptus tak cituji z něj a akorát si umím přečíst řecká slova, bez rozpoznání časů (musím mít při tom odbornou knihu). Když se podíváme na 21. verš této sedmé kapitoly, tak tu máme použito slovo otrok, což se řekne řecky „δοῦλος“ „doulos“. Je zde napsáno od 17.-28. verš, ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl Pánem povolán. V 15. verši je použito sloveso „zotročeni“  nebo to také lze přeložit, že „nejsou v otroctví“. V řečtině je tam použito sloveso „douloó“ v perfektu (dle českého studijního překladu) „δεδούλωτα “ „dedoulotai“. Tedy v celém kontextu 7. kapitoly plyne, že pokud během manželství jeden z dvojice uvěří, a ten druhý je nevěřící a chce se rozvést, tak ten věřící mu nemá bránit, a má se s ním nechat rozvést! Je potřeba to nezaměňovat s tím, že věřící může odejít od nevěřícího manžela či manželky, pokud nevěřící chce zůstat s ním v manželství!! Právě naopak! I když dotyčný je nevěřícím a chce nadále žít s věřícím partnerem, nemá se věřící s ním rozvádět! Pokud se nevěřící chce rozvést, tak ať se rozvedou a věřící není již dále v otroctví. Není zotročen manželstvím. Je tudíž svobodným a může se znovu oženit či vdát, ale jedině v Pánu!!! A tudíž pak opětovně a dobrovolně vstupuje do otroctví manželství!! Tím slovem otroctví, není myšleno fyzické týrání, nesvoboda v jednání atd.! Ale je myšleno, že když vstoupí někdo do manželství, tak je ve službě, pod zákonem manželství, tedy musí dodržovat určitá pravidla (necizoloží, nerozvádí se, miluje toho druhého jako sám sebe atd..)!! To ovšem dělá s radostí, niko-li tak, že to striktně a zákonitě musí dělat, aby to na něj působilo, jako nějaké jho!! Jinak v Římanům 7. kapitole 2. verši je to samé vyjádřeno právě slovem „vázán“ (akorát se zde jedná o jinou životní situaci). To sloveso můžeme v tomto smyslu nahradit právě slovem „zotročen“. Je tam použito řecké slovo „δέδεται“ „dedatai“. Tedy, že pokud ženě umře muž, již není vázána Zákonem (židovským Zákonem), a proto je svobodná (od otročení židovskému Zákonu) a může se opětovně vdát. To samé je vyjádřeno právě v 15. verši 1. Korintským ještě silněji tím slovem zotročeni, a proto se může daný znovu oženit či vdát! Mimochodem v tomto oddílku je krásně ukázáno, že Křesťan=Kristovec již nadále neotročí=není svázán židovským Zákonem, právě na tom praktickém příkladu úmrtí jednoho z manželů a následné svobody výběru nového partnera!!! Stejně tak Křesťan umřel jednou provždy skrze Krista nařízením a ustanovením židovského Zákona, aby sloužil Bohu novou cestou Ducha!!

To bylo k tomu,když se rozvedou věřící a nevěřící, když jeden z nich uvěřil v manželství!

Jinak, co se týká rozvodu dvou věřících, tak záleží na okolnostech. Záleží, jestli se dotyčný nebo dotyčná  provinil vůči 1.K7:10-11. Pokud má jeden z nich např. touhu zachránit manželství, a ten druhý absolutně ne (aniž by jeden z nich podváděl partnera=cizoložil) a neplní manželské povinnosti vůči druhému partnerovi a chce se rozejít (pak vystává otázka jestli je dotyčný vůbec věřící=spasený), tak si myslím, že přece pokud je v tom ten druhý nevině, tak proč by měl kvůli hříchu dotyčného, který rozbíjí manželství trpět. Každopádně pokud bych byl nějakým oddávajícím, tak bych biblicky danou věc prošetřil, jak tomu vskutku bylo.  Jelikož tu nejde o oddávání, tak bych spíš uvažoval o tom, zda mít s dotyčným či dotyčnými obecenství! Ale toto je podle mě jen čistě hypotetická úvaha, která by neměla nastat ve zdravém sňatku mezi věřícími, kteří jsou ve společenství, které zastává věrně Boží pravdy, neboť jistě tam bude věrně i na tuto pravdu Božího Slova vyučováno (neodpírání sexu, poslušnost ženy vůči muži, láska mužů k jejich ženám atd)! Většinou rozvod nastane po cizoložstvu, tak tam je situace jasná. Daný, který byl podveden, se může rozejít (pokud dotyčnému neodpustí) a může si vzít v Pánu, koho chce! Pokud dotyčný hříšník, který cizoložil, učiní upřímné pokání, tak to především záleží na dotyčném potenciálním partnerovi, který s ním bude uzavírat manželství, má-li k němu důvěru.  Předpokládám, že věřící=spasení lidé budou mít manželství šťastné, pokud budou stát na Božím Slově, tedy budou mít předně úctu k Bohu a úctu jeden k druhému! Pokud každý hledí na svou roli v manželství, tak jak je popsána v Bibli, tak by rozvod neměl existovat. Pokud budou v manželství mezi dvěma věřícími nějaké rozkoly nechť se usmíří!