Hmm chápu na co asi narážíš a máš v tom trochu pravdy, ale není to tomu tak, jak zde píšeš, neboť Bible nás učí něco zcela jiného. Cituji tě: „jako křesťané často ukazujeme na hříchy světa a lidí “ Nevím, koho přesně tím pojmem křesťan myslíš. Pokud tím máš na mysli vskutku spaseného jedince=Kristovce navíc ještě duchovně smýšlejícího, ten zajisté nic takového v extrémním slova smyslu nebude dělat, ale bude umět správně (střízlivě, vyváženě) používat poukázání na hříšnost a hlásání milostivých slov o odpuštění hříchů skrze Jeho jméno! Pokud máš na mysli pod tím termínem spaseného jedince, který je tělesným (tělesný Křesťan), což je drtivá většina spasených jedinců v tzv. křesťanstvu, tak to je docela možné a ti tedy neumějí používat poukázání na hříšnost ve vyváženosti s láskou projevenou v oběti za hřích! Pokud máš na mysli pod tím pojmem ty náboženské pokrytce (křesťany jen podle jména bez osobního vztahu k vykupitelskému dílu na kříži, tedy nespasené jedince), kterých je 99,9% v tom znemravnělém odpadlém zorganizovaném křesťanstvu, tak máš absolutní pravdu!! Jen bych dodal, že ti to nedělají často! Ti to dělají extrémně často!!

Jinak zde ještě zdůrazním, že poukázáním na hříšnost myslím porovnání člověka s dokonalým, svatým Bohem, tak jak je to vyjeveno v Bibli!! Nikdy tím nemyslím porovnávání lidí mezi sebou!!! To je poté moralizování!!

Je rozdíl poukázat (např. po dotazu dotyčného nespaseného jedince), jak tomu vskutku je s tímto světem, a co tento svět čeká! Tedy zdrcující Boží soud, kde nikdo nebude mít před Bohem výmluvy. Je zase rozdíl moralizovat nevěřící lidi v tom smyslu, aby se nějak morálně chovali, či jim pouze NEUSTÁLE poukazovat na to, že jsou hříšní, aniž by jim byla hlásána milostivá slova o spasení! Jak už jsem psal, JEDNO bez DRUHÉHO prostě nejde!!!!! Poukázáním na hříšnost a tedy jasný osud tohoto světa nemyslím to, že budeš chodit za nespasenými lidmi po domech či jim budeš stát za zády a pořád dokola jim hlásat, jak jsou hříšní a jak by se měli chovat a co čeká tento bezbožný svět! Zajisté je to špatné a tohle nepřináleží Kristovci a je to MORALIZOVÁNÍ, které nám nenáleží, neboť jsme předtím, než jsme uvěřili v Krista, jako svého Spasitele byli na tom stejně jako oni, mrtví ve svých vinách a hříších. Podobně Kristovci nepřináleží, aby bláznivě vyřvával někde na ulici, jak všechny lidi Ježíš miluje a že Bůh je láska, což je dnes většinou mezi těmi pomatenými nábožnými lidmi na denním pořádku! Oba zmíněné případy jsou EXTRÉMY a nemají nic, co dočinění s evangeliem Boží milosti!!! Láska bez pravdy není žádnou LÁSKOU ale jen ubohou sentimentalitou, kterou můžeme vysledovat i v tomto světě u různých náboženství jako je např. buddhismus, nebo u přátelských lidských spolků stylu: klub těhotných maminek, či klub přátel milovníků a chovatelů pejsků! Když má dotyčný Kristovec osobní rozhovor s nespaseným jedincem, zajisté mu osobně nemusí říkat, že je dotyčný jedinec hříšný, je-li dotázán na svou naději, kterou má v osobě a díle Krista Ježíše! Já osobně, když jsem dotázán, tak poukazuji na to, že v mém případě mě poznání mého bídného hříšného stavu, vedlo k tomu, abych složil svou naději v díle Kristově na kříži, tudíž vůbec nemluvím o jeho hříšnosti ale o mé! Často je mi odpovězeno, proč se prosím tě bičuješ, vždyť ty jsi dobrý, ty nejsi špatný, kdyby byl každý jako ty. Na to odpovídám, že v porovnání se standardem Boží svatosti a dokonalosti jsem pouhý bídák, který si zasluhuje smrt a zatracení a že není vůbec mým úmyslem porovnávat se s lidmi! Poté mu samozřejmě povím, že stejná naděje je i pro něj, pokud uvěří, že i on je hříšníkem vzhledem ke standardu Boží dokonalosti a svatosti zjevené v Bibli a že i za jeho hříchy přinesl Ježíš Kristus oběť, která Bohu dala totální zadostiučinění, a na základě které mu může dokonale svatý Bůh odpustit, chopí-li se toho vírou, podobně jako je tomu i u mně!!

Kristus si byl plně vědom, že „bez prolití krve není odpuštění vin“, v čemž se projevila jeho láska vůči nám!!! To lze vidět i z další slov zapsaných v Bibli! „Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní“ a hlavně „Bůh ale dokazuje svou lásku k nám (k v Kristu spaseným jedincům; má pozn.): Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci“ V tom je ta LÁSKA, která nelze vyjevit bez poukázání na hříšnost a totální zkaženost člověka!!! Samozřejmě, že k hlásání Krista Ježíše lze využít různé situace, a nemusí být prvně ukázáno na hříšnost dotyčného jedince! Tak to udělal Pavel ze Sílou, když se jich žalářník ptal na to, „co mám dělat, abych byl zachráněn (spasen)?“! Co měl dotyčný hříšník na mysli ve slovech „abych byl zachráněn (spasen)“? No záchranu, před smrtí, neboť mu dotyční vězňové mohli utéci, protože se otevřely dveře od vězení, a kdyby mu vězňové utekli, tak by ho poté čekala smrt!! Pavel ze Sílou zajisté neměl na mysli záchranu před fyzickou smrtí, ale záchranu před věčným utrpením a tedy jeho spasení! Proto mu odpověděli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn (spasen) ty i tvůj dům“. Samozřejmě tím, „uvěř v Pána Ježíše“, mysleli uvěř v Něj jako Beránka obětovaného za tvé hříchy! Lze to vidět ze slov v následujícím verši „poté přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma“ a tedy ho poučili, o tom, že „On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ nebo podobně „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňování jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev “. Z výše citovaného lze jasně vidět, že mluvení nepaseným lidem pouze o Kristově lásce, bez poukázání na jejich hříšnost, není evangeliem!!!! Tak jako víra je bez skutků mrtvá, tak je mrtvé evangelium kázané jenom s láskou bez Kristovy oběti za hřích, přinesené na kříži! Prostě „bez prolití krve není odpuštění vin“ ať už se to někomu líbí anebo nelíbí!

Jinak, co se týká evangelizace, tak často naspasené lidi právě zaujme poctivý život dotyčných v Kristu spasených jedinců (1.Pt2:12), takže sami ze sebe nemusejí Kristovci nic dělat! Tímto by se mělo řídit to zorganizované odpadlé znemravnělé křesťanstvo, které je přebujelé lidskou činností a organizováním, a které nemá nic, co říct tomu odpadlému světu, neboť nezná evangelium Boží milosti, protože je samo odpadlé od Božích pravd zapsaných v Bibli! Kristovci by tedy z vědomí toho, co za ně Kristus vykonal na kříži, tedy že je požehnal ve veškerých nebeských věcech (Ef1:3), měli žít život hodný Božích dětí a poté sami nevěřící se budou dotazovat na důvod jejich naděje, na což jim mají poté Křesťané podat vhodnou odpověď (1.Pt 3:15). Kde to dnes vidíme v tzv. křesťanstvu?